Osobní povolání

Bůh mě volá jménem…

Zasvěcený život není útěkem ze světa, ale zvláštním způsobem, jak v něm žít – s otevřeným srdcem, v důvěře a službě.Základem zasvěceného života je osobní povolání.Bůh volá konkrétního člověka jménem a zve ho, aby mu patřil nerozděleným srdcem.

Boží pozvání

… a zve mne do niterného vztahu

Zasvěcený život patří k nejstarším a zároveň stále živým podobám křesťanského povolání.Od počátků církve až do dnešní doby zůstává znamením, že Bůh vstupuje do lidského života a zve člověka k hlubokému vztahu, který proměňuje celé bytí.

Rozhodnutí vydat se na cestu

Smím Bohu ve svobodě odpovědět a dát se Mu plně k dispozici

Odpovědí na toto volání jsou řeholní sliby chudoby, čistoty a poslušnosti. Nejsou cílem samy
o sobě, ale cestou ke svobodě – svobodě milovat, být k dispozici a dávat svůj život Bohu i lidem.Zasvěcený život má vždy rozměr společenství, nikdy není pouze soukromou záležitostí. 

Hluboký vztah

Každý den mohu čerpat z Boží blízkosti, růst a nechat se proměňovat 

Řeholní společenství se stává místem každodenního setkávání, sdílení radostí i zápasů, školou trpělivosti, odpuštění a vzájemné odpovědnosti. Právě v této obyčejnosti se rodí věrnost a hloubka. Významnou součástí zasvěceného života je služba. Každá řeholní rodina odpovídá na potřeby své doby a církve konkrétním charismatem. Může to být modlitba, práce s nemocnými, vzdělávání, pastorace, sociální služba nebo tichá přítomnost tam, kde je málo naděje. Zasvěcené osoby tak připomínají, že lidský život má hodnotu nejen podle výkonu, ale především podle lásky.

Pramen naší věrnosti 

Bůh nás miloval jako první a počítá s námi navzdory naší křehkosti

V dnešní společnosti, která klade důraz na rychlost, úspěch a individualismus, má zasvěcený život zvláštní prorocký rozměr.Svým stylem života klade otázky:Co je skutečně důležité?Čemu stojí za to věnovat celý život?Zasvěcené osoby svým svědectvím ukazují, že plnost života se rodí z daru sebe sama.Zasvěcený život není bez obtíží ani nejistot. Vyžaduje odvahu, vytrvalost a ochotu stále znovu se otevírat Boží milosti. Právě v této křehkosti se však může zrcadlit Boží věrnost.Zasvěcený život tak zůstává tichým, ale silným znamením naděje – že Bůh je přítomen a že Jeho láska má moc proměňovat svět.