Sestry františkánky pod ochranou Svaté Rodiny
Sv. František se narodil se v roce 1182 v Assisi v Itálii. Jeho otec Petr Bernardone byl bohatým obchodníkem s látkami. Jeho matka Pica byla původem Francouzka.František byl veselý, snad někdy lehkomyslný mladík, ale měl dobré srdce. Ve svém postavení nehleděl na peníze, rád se pěkně oblékal. Zároveň však byl štědrý k chudým; když jednou pro nedostatek času odbyl žebráka, s lítostí se pak za ním rozběhl. Žil ve světské společnosti, ale nikdy v něm nebyla sobeckost ani se nedopustil mravního provinění.V mládí se zapletl do bojů mezi měšťany z Assisi a z Perugie. Byl zajat, na svobodu se dostal až po roce. Z počátku se chtěl vrátit k dřívějšímu způsobu života. Po jednom milosrdném skutku však měl ve snu vidění paláce plného zbraní, ozdobených kříži. Sen si začal mylně vykládat a připojil se proto k válečné výpravě do Apulie. U Spoleta však byl ve snu osloven otázkou: „Františku, komu je lepší sloužit: pánu, anebo sluhovi?“ Z toho usoudil, že sen měl být výzvou k duchovnímu boji a vrátil se do Assisi. Brzy nato řekl svým společníkům, že objevil snoubenku, která je krásnější nade všechny jiné, byla to Paní Chudoba. Vedla ho k tomu láska ke Kristu, který se z lásky k nám v chudobě narodil, pro nás obětoval svůj život a zanechal nám evangelní rady jako spolehlivou cestu.
Stalo se, že František na koni potkal malomocného; přestože se ho v první chvíli zhrozil, z lásky ke Kristu se k němu snížil, políbil jeho ruku a obdaroval ho. Takovým způsobem dorůstal ke svému budoucímu povolání.Jednou v polorozpadlém chrámu sv. Damiána poklekl před křížem a ve svém nitru jasně uslyšel výzvu: „Františku, jdi a obnov můj dům, který, jak vidíš, se rozpadá.“ František si výzvu vyložil doslovně a aby získal prostředky na opravu chrámu, šel a ve Folignu prodal z otcova skladu nějaké látky i s koněm. Když to otec zjistil, předvolal Františka k biskupovi. Ten ve vyostřeném sporu před oběma svlékl své šaty a řekl, že za svého otce bude nadále považovat jen nebeského Otce v nebi. V hrubém hábitu převázaném provazem pak převážně vlastními silami a s vyžebranými prostředky dokončil opravu chrámu. Bůh ale od něj chtěl víc. Měl se stát zakladatelem řádu, sloužícího k obnově církve.
Další významnou událostí na Františkově životní cestě bylo slyšení slov evangelia: „Nic si neberte na cestu, ani hůl ani mošnu ani chléb ani peníze ani dvoje šaty.“ (Lk 9,3 srov. 10,4) František sobě i druhým často připomínal také další Ježíšova slova: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, nes každého dne svůj kříž a následuj mne.“(Lk 9,23)V tomto duchu a s bezmeznou láskou František vedl i společenství svých bratří a spolu s nimi prostými slovy skrze kázání na různých místech a osobním příkladem ukazoval ostatním lidem, jak je zapotřebí žít podle evangelia.V doprovodu prvních dvanácti bratrů přišel František v roce 1209 do Říma s prosbou o potvrzení řehole. Papež Inocenc III. při prvním setkání nechtěl s Františkem mluvit. Druhý den si však znění jeho řehole vyslechl, a i když ho dojala, namítl, že ta pravidla přesahují lidské síly. Kardinál Kolonna vyslovil obavu, že zamítnutí z tohoto důvodu by znamenalo zavrhnutí rad, která nám Boží Syn předal. Papež poprosil Františka: „Synu, modli se k Pánu Ježíši, aby nám zjevil svou vůli.“V rozhodnutí papeže významně ovlivnil sen, v němž viděl Lateránský chrám (při němž bylo papežské sídlo) nachylovat se k pádu a muže v oděvu žebráka, v němž poznal Františka, jak budovu podpírá. Následně papež s řeholí souhlasil a hned r. 1210 ji potvrdil pro začátek jen ústně. František přijal jáhenské svěcení a byl ustanoven generálním představeným řádu.
Život Františka a jeho druhů byl přes maximální chudobu neobyčejně bohatý. František miloval Paní chudobu, a ještě víc Kristův kříž, na který silou lásky přibil vlastní vůli. V tomto spojení s Kristem a v Jeho lásce začal dobývat svět.Roku 1212 František společně s Klárou založil II. řeholní větev – klarisky. Klára si v březnu v kostelíku Porcinkule dala od Františka ostříhat vlasy, přijala hrubý hábit a složila sliby.Roku 1213 dostal František od knížete Orlanda Cattaniho horu La Vernu pro postavení poustevny, kde rád trávil čas v modlitbě.Roku 1216 za Františkova pobytu v Římě zemřel papež Inocenc III. a byl zvolen Honorius III. U něj si pak František pro kostelík Porciunkuli, u něhož vytvořil základ řádu, vyžádal odpustky k výročnímu dni jeho posvěcení 2. 8.Rok 1220 byl pro Františka nejvýznamnějším tím, že pět bratrů, v lednu vyslaných do Maroka, podstoupilo mučednickou smrt a stali se tak prvními přímluvci v nebi. Toho roku sv. František navštívil Benátky a vzdal se úřadu představeného s pokorným předáním Petrovi Cattanimu jako vikáři,ten však roku 1221 v březnu zemřel a František předal jeho úřad bratrovi Eliášovi. Dále rozšířil řeholi Menších bratří o třetí řád tvořený laiky, kteří se rozhodli žít ve světě podle františkánských ideálů.O Vánocích roku 1223 František poprvé v dějinách postavil v Grecciu Betlém. Vytvořil ho jako živé jesličky v přírodní jeskyni upravené na betlémskou stáj. Byla tam sloužena mše svatá, při níž bylo hlouběji prožíváno tajemství Vánoc.
14. září 1224 se při modlitbách na hoře La Verna Františkovi zjevil seraf v podobě ukřižovaného Spasitele a na Františkově těle zanechal stigmata - pět Kristových ran. Jednalo se o první předání stigmat v dějinách.V roce 1225 František oslepl. Z toho roku pochází i jeho Píseň bratra slunce. František měl jedinečný vztah k přírodě a ke všem tvorům. Je znám jeho vztah ke zvířatům a jejich přítulnost k němu. Ve Františkově životě vše vedlo k probouzení lásky k Bohu, kterou žil.Jeho tělo však stále více sláblo. Svoji pozemskou pouť František dokončil za pozdního sobotního večera, 3. října, jako kajícník na holé zemi kláštera v Porciunkule.Již za necelé dva roky po jeho smrti jej 16. 7. 1228 papež Řehoř IX. prohlásil za svatého. Do baziliky postavené ke cti sv. Františka v r. 1230 byly ukryty jeho ostatky. Do Prahy Františkáni přišli ještě za života svého zakladatele roku 1225 a během 35 let měli v českých zemích 30 klášterů.
